V moci temnoty

jedná se o fantasy. Autorka nás zavádí do říše Sybhan, kterou ničí síly temnoty království Whore, vedené černokněžníkem Dal-Haggem. Tady autorka nechala své představivosti volnou ruku a kousky Sybhanu ničeného temnotou opravdu velmi umně vykresluje. Popisy zdevastované země plné smrdutých bažin a častých (možná až moc častých) hustých jedovatých mlh, ze kterých ční jen mrtvé větve stromů, celkem sugestivně navodila atmosféru zmaru a smrti. Jedinou a poslední nadějí na záchranu je mladý čaroděj Taphan, jenž se po smrti svého otce společně s jeho drakem Holdunem vydává hledat IriaSur, jedince, který jediný je schopen zničit zlo pomocí Modrého draka. IriaSur se nachází na jiném světě, do něhož se lze dostat pouze přes přechod KeoLyx. Už zde je vidět, že autorka má velkou zálibu v tradičně „netradičních“ jménech osob i zemí, které se tak často vyskytují ve fantasy románech. Přehršel jmen, která se najednou na čtenáře nahrnou na několika úvodních stránkách, působí značně nepřehledným dojmem. I přes epickou popisnost jsem přece jen měl problémy zapamatovat si kdo je kdo, co je co. K tomu ještě autorka zapracovala na zdejší fauně, kterou si ve většině případů vymyslela sama. Snažila se tím asi vymanit z obvyklých stereotypů draků, obrů, skřetů a jiných magických bytostí. To může některé čtenáře nadchnout, některé ne.