Domácí literatura
psali hlavně latinsky a historická díla.
Bohuslav Balbín – nejcennější dílo psané latinsky je Učené Čechy, které je věnované českým kulturním a literárním dějinám.
Rozprava na obranu jazyka slovanského obzvláště českého – obsahuje kritické poznámky o společenském životě a politických poměrech
Do Čech byli zváni cizí duchovní, kterým byla svěřena protireformační a rekatolizační práce v zemi. Tím do Čech přiváděli ohlasy španělské a italské litaratury a vedle toho ještě katolické a německé. Hlavní tvorba byla náboženská literatura.
Bedřich Briedel – básník; Co bůh? Co člověk? – mystická úvaha – konfrontoval zde s bohatou obrazností nicotu lidské existence a hodnotu existence boží.
Jesličky – kancionál (písňová poezie).
Dále se v české tvorbě uplatňovala duchovní lyrika: Adam Michna z Otradovic – Česká mariánská muzika – obsahuje vánoční koledy (Chtíc aby spal), ukolébavky (Hajem můj andílku) a milostné písně (Pod našima okny).

V próze se tyto umělecké směry rozvíjí hlavně jako forma kázání. Největším odvětvím, které se v této době rozvíjí je barokní divadlo, které působilo na všechny smysly diváků, hlavně na rozum a city.
Kramářská nebo jarmareční píseň – o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy); zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků; prodávali texty písní.