5

Najednou to bylo jasné, překvapivě jasné. Otec před námi viděl budoucnost zbavenou světla civilizace; budoucnost zachvácenou všemi temnými hrůzami, jaké doba chaosu a anarchie přinese.
Později dopoledne jsem jel v pečlivě udržovaném, čtyřicet let starém kostitřasu, kterým jsme se navzájem vozili, přes sluncem zalité pahorky do Shanklinu, kde kotvil můj hydroplán, připravený ke krátkému přeletu k pevnině. (Tomu, který, jak si jistě vzpomenete, předčasně ukončil sebevražedný nálet jednoho racka.) Kroutil jsem volantem na úzkých venkovských cestách a přemýšlel jsem o otcových slovech. Přemýšlel jsem o tom, jakou podobu bude ta nová doba temna mít.
Jak se ukázalo, moje úvahy o blížícím se metaforickém soumraku byly úplně mimo. Budoucí temné hrůzy totiž byly doslovné. Temnota byla skutečná.
A absolutní.