Světská tvorba: Alexandreida – staročeský epos, na postavě makedonského krále je zobrazen ideál feudálního panovníka, v mnohém připomínající osudy posledních Přemyslovců. Alexandrovská látka se těšila ve středověku značné oblibě a nacházíme ji ve všech evropských literaturách. Českému skladateli byla oporou latinská báseň franc. básníka Gualtera Castellionského, ale přihlížel i k německé skladbě Ulricha von Etzenbacha, která vznikla na dvoře Přemyslovců.
vyprávění začíná předmluvou, po níž následuje výklad o Alexandrově původu. Pak jsou líčeny Alexandrovy hrdinské činy až do jeho náhlé smrti. Skladba není dochována celá, původně měla asi 9000 veršů, dochovala se asi třetina. Český básník uvedl převzatou látku do těsného vztahu s aktuální situací své doby. Látku nepřepíral mechanicky, ale opíral se o potřeby prostředí, pro které báseň psal – prostředí české šlechty.
Alexandr je líčen jako středověký vladař a jeho bojová taktika je vlastně zobrazením válečné taktiky českého vojska; veškeré postavy mají česká jména. V šlechtickém prostředí byl Alexandr chápán jako zobrazení českého krále.
Snaha o aktualizaci – některé epizody se zřejmě vztahují ke konkrétním událostem; např. mládí osiřelého Alexandra vzbuzuje představu obdobných osudů Václava II. po smrti Přemysla Otakara II.