V literatuře 10. st. má klíčový význam písemnictví staroslověnské. Významným centrem staroslověnské vzdělanosti byl Sázavský klášter, založený r. 1032 mnichem Prokopem, později prohlášeným za svatého. Roztržka mezi východní a západní církví však slibný kulturní vývoj zastavila, užívání staroslověnštiny při bohoslužbách bylo zakázáno. R. 1097 byli stoupenci slovanské liturgie vyhnáni ze Sázavského kláštera . to znamenalo konec staroslověnské literatury u nás.