6

ČTVRTÁ KAPITOLA
Noční kraj

Z pošty jsem vyběhl, jako by mi za patami hořelo. V levé ruce jsem držel rozsvícenou lampu. V pravé ruce jsem měl dveře od kredence, které jsem vyškubl z pantů, a modlil jsem se, aby mi posloužily jako štít, pokud bych se ocitl v dosahu hbitého žahadla nějakého trifida.
Radista mi řekl, abych zůstal sedět na poště. Jenže jak trifidí žahadla bičovala okna a nechávala na skle čůrky jedu podobné plivancům, uvědomil jsem si, že kdybych se tam schoval, podělaný strachy, svou nečinností bych si vzal na svědomí něčí smrt.
Trifidi napadli náš ostrov. To bylo jasné. Už pozabíjeli spoustu lidí. Budou zabíjet znovu. A v blízkosti musely být desítky nic netušících ostrovanů. Věděl jsem, že je mou povinností varovat je.