Když

jsem zvedl hlavu, uviděl jsem, jak se na palubě objevila postava. V prvním okamžiku jsem ji neidentifikoval jako lidskou. Spíš jsem měl neskutečný dojem mrštné, nelidské bytosti, tvora s hřívou tmavých vlasů. Ohromující bylo to, že měl na sobě něco, co vypadalo jako obvazy vlající ve větru. Ze všeho nejvíc připomínal egyptskou mumii, třebaže na mumii se pohyboval po lodním vraku mrštně a velice živě.
„Počkej!“ vykřikl jsem. „Prosím, počkej!“
Postava se zastavila a ohlédla se. Poznal jsem, že je to dívka. Mohlo jí být kolem šestnácti. Z očí jí čišel úlek. Dívala se na mě, jako bych to byl já, kdo právě vyběhl z hrobky.
Pak jsem si uvědomil, že její reakce je naprosto přirozená. Vždyť jsem měl na sobě něco, co jí muselo připadat jako oděv z jiného světa, a obličej mi zakrývala přilba a plexisklové hledí.