OSMÁ KAPITOLA

Všechny byly začleněny do této obrovské změti rostlinné hmoty, která se v určitém okamžiku utrhla a odplula po proudu na volné moře.
Téměř hypnotizovaný tímto obrazem neuvěřitelné bezútěšnosti – obrazem, který mi připadal jako hřbitov všeho, co bylo člověku kdysi drahé – jsem prolézal přes čluny nakloněné hned na jednu, hned na druhou stranu, zpola ztracené ve zhoubné zeleni. Tady vyčníval zrezivělý lodní komín. Jinde jsem zahlédl za popínavými rostlinami podobnými liánám otevřené okénko. A uvnitř se rýsovalo něco, co vypadalo jako palandy pro posádku. Přistoupil jsem blíž a odhrnul jsem závoj vegetace, snad abych odkryl jméno vyvedené na přídi nebo další okénko zarostlé vrstvou mechu.