Tato

,země‘ byla jen imitace. Bylo to monstrum.
Opatrně jsem postoupil blíž k moři. Jeho vody odrážely chmurnou oblohu a leskly se matnými oranžovými a červenými odstíny; dokonce i pěna bičovaná čerstvým větrem měla barvu rzi. Vodními rostlinami cupitali krabi velcí jako talíře, s matně zelenými krunýři.
Proboha, v jakém světě jsem se to ocitl?
Tuto otázku jsem si kladl znovu a znovu, když jsem se opatrně propracovával k pobřeží a doufal jsem, že brzy zahlédnu pruh písku nebo skal.
Ale nic.
Díval jsem se, jak jedna delší vlna narazila na břeh. Nerozbila se, spíš podběhla pod ,zemí‘, na níž jsem stál. Když prošla pod podrážkami mých leteckých bot dál do vnitrozemí, ucítil jsem mohutné, pomalé vzedmutí.