Přesto

jsem si dělal naději, že by tato obrovská plovoucí změť vegetace mohla být spojena s pevnou zemí. Ale hodinová obchůzka po vnějším okraji mi brzy umožnila udělat si poměrně jasný obraz o pravdě. Můj ,ostrov‘ volně plul v moři. Dovedl jsem si představit, jak pevninská Británie, ponechaná prakticky bez zásahu lidské ruky, postupně zaroste; zanesené řeky změní svá koryta; města možná klesnou do podmáčených základů. Ale představa, že by toto obrovské nakupení dříví mohlo vzniknout na řece, postupně zarůst drny a nakonec se jednoduše odtrhnout a stát se volně plovoucím vorem o rozloze nějakých padesáti šedesáti akrů, mi připadala až příliš fantastická.