V mžiku

jsem si přilbu sundal.
„Nelekej se,“ řekl jsem jí. „Nechci ti ublížit.“
Při pohledu na výjev, který vypadal, jako by si někdo sundal hlavu, dívka slyšitelně zalapala po dechu a zvedla roztřesené ruce před obličej.
Promluvil jsem co nejkonejšivěji. „Neboj se. Neboj se, prosím. Já ti neublížím…“
Mohl jsem si ji teď prohlédnout o něco lépe. To, co měla na sobě, nebyly žádné obvazy, ale šaty, z nichž zůstaly jenom cáry. Tvář měla sice čistou, dokonce snad vydrhnutou, ale pohled na masu jejích vlasů byl šokující. Nikdy jsem takového člověka neviděl. Navíc v sobě měla cosi z šelmy. Jako divoká kočka.