A my také chceme najít jen přátele.“ Rory se usmál. „Ne protivníky.“
„Kromě toho,“ poukázal jsem, „žádné z našich letadel, dokonce ani proudových, nemá takový dolet, aby mohlo dosáhnout New Yorku.“
„Takže nemáte žádné letadlové lodě?“
Rozesmál jsem se. „Ne. Tento luxus nemáme.“
Najednou se zase všichni usmívali.
„V tom případě budeme všichni nejlepší přátelé,“ řekl Gabriel a vstal. „Myslím, že to by se mělo oslavit alespoň prckem něčeho dobrého.“
Vrátil se s whisky, která nebyla silná, ale dokonce ohnivá. Několik skleniček stačilo, aby mi alkohol proběhl žilami až do hlavy. Po jedenácti nocích, kdy jsem spal v těsném kokpitu, na mne najednou padla strašná únava. Kerris si všimla, jak mi hlava začíná klesat na prsa. Řekla mi, že moje kajuta je připravená, a odvedla mne chodbou do malé, ale příjemné místnosti, kde na mě čekalo čerstvě povlečené lůžko.
„Davide,“ řekla, když se s úsměvem zastavila ve dveřích, „podle kapitána bychom měli být u ostrova Wight ráno. Zatím se tady zařiďte jako doma.“
Stačil jsem jí ještě poděkovat a pohroužil jsem se do krásného, bezesného spánku.