Rory

hlasitě vydechl a pak na mne upřel své pichlavé oči. „Ale chápete to dilema, ne? Tím, že jsme tady, riskujeme – tedy nejenom my, ale také naši lidé doma. Ano, vypravujeme se ke komunitám na druhém konci světa, podáváme přátelskou ruku, nabízíme otevření obchodních tras – abychom si mohli vyměňovat nejenom zboží, ale i vědomosti – ale také dáváme na vědomí, že máme životaschopnou, soběstačnou společnost s přístupem k nerostným surovinám, jako je uhlí a dřevo.“
Přikývl jsem. „A strachujete se o to, že nějaká komunita odsud z Evropy by vás mohla chtít napadnout a všechno vám to vzít.“
„Je to riziko.“ Gabrielova tvář zvážněla. „Také jsme zažili nájezdy pirátů. Ztratili jsme přátele a rodiny.“