„Ještě nějaké otázky?“

„Ne, pane… vlastně…“
„Ano, Masene?“
„Máme představu o tom, co je příčinou té tmy, pane?“
Starej si zamyšleně poškrábal jeden ze svých volně visících podbradků. Ve stejnou chvíli déšť zabubnoval na střechu prudčeji. „Osobně jsem nikdy nic takového neviděl,“ přiznal. „Na normální mrak je to moc velká tma; snad v Suezu jsem zažil něco, co se takové denní tmě podobalo nejvíc. Ta mizerná písečná bouře byla tenkrát tak prudká, že si člověk neviděl ruku před obličejem. Pane Hinkmane?“
Pan Hinkman pochopil, že byl vyzván, aby se zapojil do diskuse. Horlivě, s očima rozzářenýma, spustil: „Velitel Reynolds možná uhodil hřebík na hlavičku. Mraky, které známe v této části světa, jsou tvořeny vodou nebo ledovými částečkami, které úplně nebrání průchodu světla. Ale písečné bouře jsou tvořeny docela přirozenými částečkami písku. Ty představují pro světlo mnohem větší překážku a doslova cloní sluneční paprsky.“
Starej se zatvářil překvapeně. „Písečné bouře? Na ostrově Wight? To nemůžete myslet vážně!“