Přivítala

mě osobní asistentka velitele letecké základny a řekla mi, abych se okamžitě vystrojil. Měl jsem vzlétnout s naší jedinou proudovou stíhačkou Panther a zjistit, jak vysoko oblačný příkrov sahá.
„Tak jsem slyšel, že tě sundal racek, Masene!“ Bodrý hlas ,Mitche‘ Mitchella mě přivítal okamžitě, jak jsem prošel dveřmi do šatny. Mitch byl malého vzrůstu, ale měl dlouhé šlachovité paže, které mu občas přidávaly další přezdívku, ,Opičák‘. Výběr veselých písní ze show Noëla Cowarda, které se linuly z rádia v koutě, rozechvíval okna. Ostrovní rádio se snažilo zvednout lidem náladu. Po ironickém ,Pokoji s vyhlídkou‘ následovala narychlo složená koláž s názvem ,Nechovejme se k trifidům jako zvířata‘.
Mitch Mitchell mi hodil sušenku a vrátil se k nalévání vařící vody do čajové konvice. „Takže racek. Co nesl? Třicetimilimetrový kanón nebo rakety vzduch-vzduch?“
„To je obrovská legrace, Mitchi.“
„Velká škoda?“