„Zatím jste nenašel tu pravou?“

„Částečně. Ale také je tady to, že občas bývám pryč z ostrova na celé týdny. Vůči manželce by to nebylo férové.“
„Vida, muž nejenom statečný a urostlý, ale i ohleduplný. Později si musíme promluvit. Možná si ani neuvědomujete, jaké aktivum ve vás ostrov má. A jakpak se daří vaší matce? Vzpomínám si, jak jsem kdysi dávno velice hltavě přečetla její román Mým dobrodružstvím je sex.“
„Děkuji, daří se jí výborně. Ale její psaní se teď omezuje na laboratorní zprávy a – Páni! To jsem nečekal!“
„Jestli tomu rozumím, to ,páni‘ znamená, že rozsvítili reflektory.“
První, co jsem spatřil v záplavě světla linoucího se z elektrických lamp na sloupech podél cesty, byla usměvavá tvář matky. Vzápětí, když jsme obešli hustou bariéru z keřů, přišel na řadu nádherný trojpatrový zámeček a děti hrající si vedle něho na nádvoří osvětleném několika skromnějšími elektrickými lampami.