Neměl

jsem na práci nic jiného, a tak jsem se chvíli potloukal starou budovou. V jídelně jsem si všiml kamenné tabulky nad jakubovským krbem, kterou nechali zapustit do zdi budovatelé domu. Byla do ní hluboko vytesána slova Sol lucet omnibus. Naštěstí pro mě stál pod nimi i překlad: Slunce svítí pro všechny.
Nu… teď už to neplatilo.
Venku byla tma jako v Hádově říši. A nikdo nevěděl, jak dlouho to tak zůstane.
Vrátil jsem se z knihovny na chodbu. Z jedné třídy jsem slyšel, jak třída zpívá starý chvalozpěv:
Všechny barvy a krásu, tvory velké i malé, všechnu moudrost a spásu od Hospodina máme…