„Když teď

znovu vidíte, možná byste mi mohl pomoci dostat ty děti dovnitř.“ Tleskla. „Timothy, Lucy. Hned ať jste z toho stromu dole.“ Nechápal jsem, jak u všech všudy dokázala poznat jednotlivé děti, které si hrály na stromě. Pak došla k něčemu zapuštěnému do země vedle cesty, co vypadalo jako telegrafní sloup. Po straně byl provaz. Vršek sloupu jsem neviděl, protože se ztrácel ve tmě. Ale jakmile za provaz zatáhla, uslyšel jsem zvonění, které se rozlehlo přes zvlněné trávníky do noční krajiny za zdmi.
Děti zareagovaly na zvonění docela poslušně. Proběhly kolem mne směrem k jednomu křídlu domu, kde se svítilo v oknech. Podle vysokých, vzrušených hlasů, kterými na sebe pokřikovaly, je spíš nadchlo, než vyděsilo, že nevyšlo slunce.