Zarazil jsem se.

Napadlo mě, že jsem možná zapomněl, nebo jsem se bezděčně dopustil nějakého společenského faux pas, ale Kerris najednou zčervenala. „Ach, promiňte nám. Civíme na vás.“ Omluvně se usmála. „Určitě jsme nečekali, že z moře vytáhneme vlastního Robinsona Crusoea, který je pilotem proudové stíhačky.“
Dek se zazubil. „Obzvlášť takového, který se postaví hrozivému kapitánu Sharpstoneovi.“
Navzdory všemu jsem se neubránil myšlenkám na tu zdivočelou dívku. Lidská společnost pro ni byla něčím naprosto novým a znepokojivým. Určitě toho na ni bylo moc. „Ta dívka, kterou jste vzali na palubu –“ začal jsem.
„Nedělejte si starosti,“ řekla mi Kerris. „V kajutě je s ní Kim So. Spokojeně se cpe sušenkami. Jak vám chutná?“