A stále jsem byl obklopen tou příjemnou,

blaženou nevědomostí, když jsem slezl z postele, natáhl si ty komické dalmatinovské ponožky, oblékl si šaty a odebral se do jídelny pro cestující, kde jsem si dal k snídani směs křupavé slaniny, vajíček a toastů, kterou jsem spláchl jakousi mimořádně sladkou šťávou. Co víc, bylo mi to úplně fuk, když do jídelny vešel Gabriel Deeds, mocně si přihnul z hrnku s kávou a poznamenal: „Netuší někdo, proč kapitán tu starou kraksnu tak honí? Dnes ráno letí jako motorový člun.“
Ostatní pokrčili rameny a pokračovali v jídle. Kerris se mě zeptala, jaká je na ostrově Wight infrastruktura.