Objevený ráj

V průběhu dalších dvou týdnů bylo slunce každým dnem o maličko jasnější. Časné ráno a večer stále barvily oblohu do ruda, jako by na ní plál pekelný oheň, ale v poledne byla obvykle modrá. Samotné slunce zatím zesílilo z matně červené na zářivě oranžovou. Normální denní světlo se ještě nevrátilo úplně, ale vypadalo to jako začátek – definitivní, povzbudivý začátek.
S Kerris Baedekkerovou jsem se vídal pravidelně. A brzy jsme to spolu začali táhnout, jak se říká.
Vzdušný přepad se už neopakoval. Ráno po zhasnutí světel proběhly v novinách a v televizi zprávy, které by se daly shrnout jako: „Vzdušní bandité zahnáni na útěk“ a objevily se zmínky o minulých zvěrstvech, jako bylo bombardování bezbranných rybářských člunů něčím známým jako ,Quintlingova frakce‘. Obyvatelstvo na krátko ovládla nálada sebeuspokojení, ale zanedlouho upadlo drama v zapomnění. Život se vrátil do normálních kolejí.