„Och, ty samozřejmě máme,“ prohlásil generál energicky, „ale je to příliš hrubá síla. A taky zatraceně špinavá. Jaký by mělo smysl spálit trifidy za tu cenu, že nám zůstanou miliony akrů kontaminované půdy? Ne, já mluvím o nejdokonalejší zbrani. Nejstarší zbrani, jakou lidstvo zná, a zároveň také nejsilnější.“ Věnoval mi poměrně přísný úsměv a potom mne náklonem hlavy vyzval, abych hádal.
„To mě zajímá. Vypadá to, že se jedná o nějakou opravdu hodně zvláštní zbraň.“
„Ach, to tedy je.“ Předklonil se, vychutnával si okamžik odhalení. „Tou zbraní je samotný člověk. Nebo spíš lidé. A ne desítky ani tisícovky. Muži – a ženy! – po milionech,“ sděloval mi důvěrným hlasem, viditelně nadšený. „Zkuste si představit, že toto město je obrovská továrna. Jeho výrobky jsou lidé, Davide.“
„A lidé jsou vaše tajná zbraň?“