Řekněte mi,

„ Davide,“ začal generál Fielding, „máte na ostrově Wight rodinu?“
Řekl jsem mu, že mám otce, matku a dvě sestry.
„Těší se dobrému zdraví?“
„Velice. Otec má svou práci, která je pro něho něco jako výprava za svatým grálem.“
Zdálo se, že generál se chce o otci dozvědět víc. Řekl jsem mu něco o jeho minulosti, jak se mu před třiceti lety podařilo přežít Oslepení a celkový nástup trifidů. Způsobem, který mi připomněl dotazování, jež jsem podstoupil cestou přes Atlantik, se mě vyptal na ekonomiku ostrova Wight a jeho infrastrukturu. Potom se jen tak mimochodem zeptal na jeho vojenské možnosti.
Tichý hlas v mé hlavě se ozval znovu. Drž si karty co nejvíc na prsou. Neodhaluj příliš.
„Máme několik válečných lodí a také nějaká vojenská letadla,“ řekl jsem s úsměvem. Záměrně jsem formuloval svou odpověď tak mlhavě, že by mi to i kněz mohl závidět.
„Ano, slyšel jsem, že jste musel s letadlem nouzově přistát. Byla to stíhačka, že?“
„Stíhací bombardér.“