Dost,

„aby nám to stačilo na obranu.“ Opět jsem mu věnoval záměrně neurčitý úsměv.
„Chápu. Chcete pomlčet o tom, jaké máte zbraně. V pořádku. Ostatně, zatím neznáme své vzájemné úmysly, nemám pravdu?“
Potvrdil jsem mu jeho názor dalším úsměvem.
„Pojďme si vzít nové koktejly.“ Sotva znatelným kývnutím upoutal pozornost servírky, která nám pohotově přinesla další pití. „Nechcete ještě něco jiného, Davide? Doutník? Nějaké jídlo?“