Vrátil jsem míček se zrádnou falší, která ho zaskočila. „Dobrý úder, pane Masene.“ Lehce pokrčil rameny. „Ale pokusit se v některém z nich o přelet Atlantiku by byla sebevražda. Viděl jsi, jak naše auta jezdí na dobré slovo a melou z posledního. To palivo je tak hrubé, jako by mělo zuby. S písty to dělá peklo. Tři tisíce kilometrů a prásk.“ Načasoval slovo tak, aby se shodlo s jeho returnem. „Písty se zadřou.“
Nezbývala mi jiná možnost než naléhat, aby mě vzala loď. Ale osud zase jednou rozdal svou kartu náhody.
Do haly vtrhla Kerris. „Ahoj, Gabrieli. Dobré odpoledne, Davide. Slyšela jsem, že tě tady najdu.“