Tito věrozvěstové mají význam i pro dějiny literární. Položili základ domácímu písemnictví, neboť vytvořili slovanské hlaholské písmo (na základě malých písmen řecké abecedy) a zavedli do bohoslužby slovanskou obřadní řeč – jazyk staroslověnský (bylo to nářečí, jímž se mluvilo v Makedonii v okolí Soluně, našim předkům bylo dobře srozumitelné).
Po tříletém působení na Moravě se Konstantin a Metoděj vypravili do Říma a dosáhli toho, že papež staroslověnštinu schválil jako bohoslužebný jazyk. Tento úspěch však nebyl trvalý. Další osudy obou bratrů a celé jejich mise byly dost pohnuté. Cyril v Římě onemocněl a zakrátko zemřel. Metoděj se sice stal biskupem zřízené diecéze (zahrnovala také Velkou Moravu), ale při zpáteční cestě byl zajat a vězněn v Bavorsku.