„Písečné bouře

jako takové jistě ne, veliteli. Ale vzhledem k tomu, že množství denního světla se snížilo o… hm, tedy, o sto procent, máme co dělat s docela neobvyklým jevem.“
„A vaším úkolem je vyřešit toto tajemství, pánové Masene a Hinkmane.“
Hinkman začal znovu mluvit o částečkách unášených vzduchem, ale Starej se důležitě podíval na hodinky. „Šestnáct nula nula. A jestli se nepletu, slyším motory vašeho letadla. Hodně štěstí, pánové.“
Jako muž, který toho nikdy mnoho nenamluvil, si potřásl rukou s Hinkmanem a potom se mnou. „Ohavné počasí, Masene. Nerad vás posílám nahoru do takového svinstva, ale nutnost si to žádá, znáte to.“
Déšť bubnoval na střechu. Zdálo se mi, že za oknem jsem zahlédl modrobílý zákmit blesku.