Monday, March 20, 2006

Nalodění

Čekal mě uvítací výbor. Početný. Mačkal se na palubě – zvědavý, ale zároveň zvláštně mlčenlivý.
Ještě jsem supěl námahou z výstupu po provazovém žebříku, když jsem si konečně odepnul přilbu, abych se jí mohl zbavit. Zpod obočí, které se divoce ježilo hustými bílými chloupky, si mě prohlížel statný muž, asi šedesátiletý, s širokými herkulovskými rameny. Jeho postoj – nohy široce rozkročené, ruce spojené za zády – mne nenechával na pochybách, že mám před sebou kapitána lodi.
Muž konečně promluvil. Měl tak hluboký a silný hlas, že se mi přilba v ruce rozechvěla. „Někteří z těchto lidí – nejspíš ti, kteří četli moc starosvětského braku – vás považovali za kosmonauta. Já ne, pane. A dobře jsem udělal. Tady bocman měl v úmyslu vpálit vám kulku do břicha.“ Pokynul vousatou bradou k muži, který držel pušku. „Pro jistotu, rozumíte?“