Třebaže to mnou otřáslo, ráno jsem se na tyto návštěvy díval skepticky a považoval je za sny. Přesto jsem v duchu stále viděl rozesmátou tvář té zdivočelé dívky, když jsem rychlým krokem obcházel své plovoucí panství a snažil se zapomenout.
Otec kdysi napsal, že člověk nedokáže trvale zůstat v tragické náladě. Mysl je jako fénix, znovu a znovu vstává z popela zoufalství.
Po nějakém čase se mi nálada skutečně zvedla. Začal jsem víc přemýšlet o tom, jak se z plovoucího ostrova dostat.