Saturday, May 20, 2006

„To bude spíš náhodou,

která mě přivedla na svět, než vlastními kvalitami.“
Kerris si odhrnula vlasy z tváře. Vítr je bral a dělal z nich vlnící se masu, která v chmurném pološeru červeně zářila. „Davide, jste buď velice skromný – skoro až nesnesitelně skromný – nebo je za tím nějaké velké rodinné tajemství.“
Předklonil jsem se, s lokty opřenými o zábradlí, a pozoroval jsem pěnu u přídě. „Žádné velké rodinné tajemství v tom není. Možná bych řekl, že otce doma považují za jakéhosi poloboha.“
„A vy si myslíte, že se proto od vás čekají velké věci.“
„Tak nějak.“
„A bolí to?“
„Ani ne.“ Usmál jsem se na ni. „Můj otec je skvělý a rodina nečeká, že ze mě bude Bill Masen číslo dvě. Ale ostatní taková očekávání mají.“
„Třeba je nezklamete.“