„Znám jednoho chlapíka, jmenuje se Mitch Mitchell, a ten má osm bratrů a dvě sestry. Nechápu, jak si může pamatovat, kdy mají všichni narozeniny.“ Vesele jsem se ušklíbl. „A vlastně ani jména.“
„Ten váš kamarád Mitch to má ještě snadné.“
„Vy jich máte víc?“
„Hmm.“ Přikývla a usmála se. „Podle posledního sčítání sto patnáct bratrů a přesně sto dvacet sester.“
Nahlas jsem se rozesmál a chvíli jsem čekal, jakou ten vtip bude mít pointu. Pak jsem pochopil, že si ze mě nedělá legraci. „Páni!“
„A vy jste si myslel, jak to má Mitch těžké.“ Usmála se a dala mi ruku na bradu. „Jestli vám ta čelist klesne ještě níž, udělá díru do paluby.“ Naklonila se přes zábradlí. Vlasy jí vlály ve větru. „Zatím ani stopa po ostrově?“