„Teď?“ Sam Dymes se zatvářil ustaraně. „Plán B.“
„Co je to plán B?“
„Chceš něco vědět, Davide? Nemám ponětí.“
S tím odešel, aby zraněným mužům a ženám odnášeným na ošetřovny poskytl alespoň několik slov útěchy.
Za několik hodin po příjezdu ponorky zavládl v táboře znovu klid. Kapitán ponorky a Sam Dymes začali hodnotit poškození plavidla. Vážněji zraněné členy posádky a komanda zatím rozváželi hydroplánem do větších osad na jihu, kde mohli mít lepší lékařskou péči.
Já jsem se vrátil k sekání palivového dříví. Při tom jsem nebyl daleko od trifidího plotu. Rostliny na druhé straně byly zticha. Nehýbaly se. Cítil jsem, že sledují dění v táboře s chladnou lhostejností. Deprimovaná nálada dolehla i na mne, a tak jsem zjistil, že moje úvahy o těchto mizerných rostlinách udělaly morbidní obrat.
Trifidi se vyvíjeli. Chodili. Slyšeli. Zabíjeli. Byli masožraví. Začínalo se u nich vyvíjet něco na způsob zraku. Mnozí vědci jim také připisovali inteligenci. Jak dlouho bude trvat, než přeskočí skromné lidstvo a přidají do svého repertoáru další schopnosti? Schopnost číst nám myšlenky? Pohybovat předměty čistě silou vůle? Něco mi říkalo, že stačí, abychom jen dost dlouho počkali. Pak poznáme z první ruky, jaké nové a ďábelské triky se tyhle kreatury naučily.