Torrence a jeho kumpáni nebyli tak hloupí, aby nevěděli, že mezi lidmi s jinou barvou pleti a slepými je mnoho výjimečně talentovaných mužů a žen. Ti, kteří mohli být opravdovým přínosem pro komunitu, byli také náležitě využiti. Ale museli za to něco zaplatit. Za to, že dosáhnou lepší kariéry a společenského postavení, se museli vzdát svého pohlaví. Nikdo si nebyl stoprocentně jistý, zda to byl symbolický akt vzdání se Torrencovi nebo jestli si tím chtěl vytvořit poddajnější třídu sluhů. Torrence nicméně pohlížel na eunušskou pracovní sílu jako na velice užitečnou.
Během svého pobytu na základně jsem pomáhal s běžnými povinnostmi, k nimž patřilo hlídkování kolem plotů proti trifidům, sekání dřeva na oheň nebo škrábání hromad brambor. A za teplých, příjemných večerů jsem si s těmito lidmi povídal a vtipkoval nad pivem. Přesto jsem se v myšlenkách stále vracel ke Kerris Baedekkerové. Tisíckrát za den jsem se ptal sám sebe, co asi právě teď dělá. Přemýšlela o tom, co se stalo se mnou? Byla teď přítel, nebo nepřítel? Kdybych ji mohl nějakým způsobem dostat z ostrova Manhattan, šla by z vlastní vůle? Uznala by, že její otec není o nic lepší než nějaký loupeživý rytíř, krutý tyran, jemuž by měla být sebrána moc?
Nevěděl jsem. Prostě jsem nevěděl.