A lampa

– maličká, křehká lampa s hadrovým knotem – byla mým jediným zdrojem světla. Kdyby se mi podařilo rozbít ji, zůstal bych uprostřed této noční krajiny beznadějně slepý. Přestože už muselo být kolem desáté, nebylo vidět ani náznak slunečního světla.
Když jsem dorazil na vrchol kopce, lapal jsem po dechu. Měl jsem pocit, že kredencové dveře, které s sebou nesu, jsou s každým dalším krokem těžší.
Vypadalo to, jako by se zeď kolem zámečku vynořila z ničeho, tak slabě lampa svítila.
Zaslechl jsem škrábavý zvuk. S rozbušeným srdcem jsem se zastavil a snažil jsem se zpracovat ten zvuk v hlavě, vytáhnout z paměti nějaký obraz, který by mu odpovídal.
Škráb-škráb…