Tuesday, December 27, 2005

čas

I kdybychom si nějak popletli čas a vzlétli po západu slunce, hvězdy zářivé jako diamanty by nám přichystaly nádhernou podívanou. Vypadalo to, jako by Země přestala bavit samotné bohy, a tak přes ni přetáhli rudý plášť.
Chvíli jsem mluvil s velitelstvím. Měl jsem pocit, že v pozadí slyším Starýho, jak bručivě vydává pokyny dispečerovi, ale možná se mi to jenom zdálo. Každou chvíli mi do ucha zachrčela porucha, když blesk rozpoutal peklo na nebi nad letištěm. Seymour si za mnou dělal poznámky a fotografoval.
Zkontroloval jsem stav paliva. Ručička ukazovala, že v nádržích zbývá čtvrtina.
Náš čas vypršel. Řekl jsem Seymourovi, aby schoval fotoaparát. Vraceli jsme se domů.
Ubral jsem plyn a nechal jsem letadlo klesat. Až do posledního okamžiku přiblížení budu přistávat poslepu. Řídicí věž mě bude muset navádět, dokud neuvidím přistávací světla na dráze.