„Pane Masene?“

„Ano?“
„Náš plán je elegantně jednoduchý. Poletíte s letadlem vzhůru oblakem, dokud se nedostaneme na nezacloněné sluneční světlo, abychom mohli stanovit šířku té zastírací vrstvy.“
„Rozumím.“
„Toto letadlo se může vznést do sedmi kilometrů?“
„Jeho strop je ve výšce nějakých patnáct tisíc. Bude vám to stačit, pane Hinkmane?“
„Ano… ano, bude.“
Zaznamenal jsem, že Hinkmanovo nadšení teď do jisté míry ochablo.
Další prudký blesk zalil krajinu elektricky modrým světlem. Stromy, jejichž siluety se na okamžik objevily, vypadaly jako obrovská chlupatá zvířata, která se houfují k útoku. Byl to působivý obraz. A také mrazivý.
„Och, pane Masene…“
„Říkejte mi Davide, prosím,“
„Ano, jistě, jistě. Pak i vy mně říkejte Seymoure.“
„Ano, Seymoure?“