„Šestkrát?

“ Jeho hlas zněl najednou přiškrceně. „Šestkrát?“
„Šestkrát,“ potvrdil jsem klidně. „Nedělejte si starosti. S přístroji to trochu zacvičilo. Ale protože jsme nebyli uzemnění, k žádným škodám nedošlo.“
„Zaplaťpánbu,“ hlesl.
Jelikož měl helmu, hledí a kyslíkovou masku, neviděl jsem mu do obličeje, když jsem se ohlédl, ale všiml jsem si, že otáčí hlavou ze strany na stranu. Zřejmě už ovládl svůj strach natolik, aby se začal znovu zajímat o své okolí. „Jak přesně jsme vysoko?“ zeptal se.
„Blížíme se k šesti kilometrům.“
„Tak to bychom každou chvíli měli narazit na horní okraj toho mraku.“
„Vidíte něco?“
„Vůbec nic. A vy?“
„Nic. Budu dál stoupat.“
„A dokážete pak… ehm, najít cestu zpátky?“