„Troufnu si říct,

že máme tu čest s nějakými rekordmany mezi mraky, Davide. Měli bychom být… počkat… počkejte okamžik.“ Ztišil hlas. „Vidím obrysy mraků – musíme být už skoro nad tím.“
Podíval jsem se nahoru, jestli tam najdu mléčnou zář slunečního světla pronikajícího mračnou clonou. Zatím tam nebylo nic. Zvýšil jsem tah dvou turbomotorů Sapphire a stoupal jsem stále výš.
Osm tisíc metrů… osm tisíc pět set.
Každým okamžikem to přijde, přesvědčoval jsem se. Každým okamžikem se kolem nás otevře výhled na sluneční světlo zalévající v kaskádách nadýchanou krajinu mraků.
Devět tisíc metrů: přitáhl jsem knipl a přidal jsem šťávu. Letadlo teď prakticky stálo na ocase a dralo se přímo nahoru jako raketa.