Stejně

jasné bylo, že nemůžu jen tak čekat, až mě někdo přijde zachránit. Komunita měla jen omezené možnosti na to, aby mohla rozběhnout pátrání po spadlém letadle. Jestli bouřka vyřadila z provozu nejen rádiové spojení, ale i ostrovní radar, měli jen mlhavé ponětí o tom, kde začít hledat – v chabém světle na stovkách čtverečních kilometrů zarostlé venkovské krajiny.
Trifidí bubnování venku trochu zrychlilo a poněkud zesílilo. Skoro jako by cítili, že brzy budu muset něco udělat.
Musel jsem si logicky promyslet svůj plán.
Za prvé jsem musel opustit letadlo, abych se mohl vydat jižním směrem k pobřeží.
Byl jsem přesvědčen o tom, že trifidi na mne zaútočí, jakmile otevřu kokpit. Ale pořád jsem měl na sobě jednodílný skafandr. Byl vyrobený ze silné pogumované bavlny, a kdybych si vzal rukavice a přilbu s plexisklovým hledím přes celý obličej, nezůstal by na mně obnažený ani kousíček kůže.