holínky

Zahlédl jsem holínky mrtvého muže. Nohy už ztratily na objemu; současní trifidi dělali s kořistí krátký proces.
V dalším okamžiku jsem se naštěstí dostal z tlačenice trifidů ven. Ale i potom jsem v běhu cítil, jak mě žahadla bičují do zad jako důtky.
Otřel jsem si jed z hledí a z hřbetu rukavic. S trochu lepším výhledem jsem se mohl pohybovat rychleji, takže jsem na úniku před shlukem trifidů kolem letadla neztrácel čas.
Krajina přede mnou byla plochá – velice plochá a překvapivě mi pérovala pod nohama. Měl jsem pocit, jako bych šel po obrovské matraci.
Důvod byl smutně jednoduchý – alespoň jsem si to myslel.