„Ano.“ Málem jsem trpce dodal: A zatraceně smolařský. Dvě nouzová přistání během dvou dní.
Kapitán Sharpstone pokračoval: „Nějací pasažéři?“
„Totiž… měl jsem jednoho, ale –“ Vysvětlil jsem, jak jsem se stal trosečníkem na ostrově a řekl jsem Sharpstoneovi, jak zemřel Hinkman.
„Tomu se říká pekelná smůla,“ řekl mi kapitán o něco vlídnějším hlasem. „Pekelná smůla.“ Krátce se obrátil k muži s puškou a vychrlil ze sebe několik rozkazů – alespoň mi to tak připadalo. Ale díky silnému přízvuku jsem mu nerozuměl víc než jedno dvě slova. Potom se otočil zpátky ke mně a žoviálně prohlásil: „Myslím, že vám můžeme nabídnout nějaké hmotné potřeby – sprchu a pořádné jídlo asi neodmítnete, že?“
Řekl jsem mu, že ne, a poděkoval jsem.