Zatnul jsem zuby

a následoval jsem Kerris dovnitř.
Znepokojivý zákaz na dveřích otupil mou chuť k jídlu, takže jsem se ve večeři jen ponimral. Kerris na sobě nedala nijak znát, že by viděla, že jsem si cedule všiml. Ukrojila si kus telecího a přemístila ho doprostřed talíře, aby kolem něj bylo jezírko omáčky.
Mluvili jsme o trifidech, kteří obkličovali Manhattan. Ujistila mne, že nepředstavují takovou hrozbu, jak se mi mohlo na první pohled zdát.
„Musíte mi prominout, že si budu s jídlem trochu hrát,“ začala. „Ale řekněme, že tenhle dlouhý kus masa je ostrov Manhattan. Od americké pevniny jej oddělují tři řeky. Řeka Harlem, na kterou jste se dnes díval, je nejužší, takže z ní můžete trifidy vidět nejlépe. Ale na protějších březích Hudsonu a East River je to stejné. Kdysi někdo spočítal, že na území, které kdysi zabíraly Queens, New Jersey, Brooklyn a Bronx se mačká kolem sedmdesáti milionů trifidů. Vytvářejí kolem ostrova útvar, který se podobá podkově. Naštěstí nás od nich dělí voda. Je snad zbytečné říkat, že na mostech a v tunelech, které nás spojují s pevninou, jsou docela pevné bariéry.“