Ruku v ruce jsme vstoupili

impozantními dveřmi, nad nimiž stálo zlatými písmeny: EMPIRE STATE BUILDING.
Vyumělkovaným vestibulem. Po mramorové podlaze. Mezi sochami řeckých a římských hrdinů (včetně nádherné bronzové sochy zadumaného Alexandra Velikého). Do výtahu s hustým červeným kobercem. Liftboy pohnul mosaznou páčkou. Výtah se ladně rozjel vzhůru. Kerris mě vzala za ruku, stiskla ji a políbila mě na tvář. „Klid, Davide.“ Usmála se. „On tě neukousne. Vážně.“
Také jsem se usmál. „Setkání s otcem dívky je vždycky trochu důvod k nervozitě.“
„Neříkej, že nemáš velkou praxi. Takový fešák jako ty?“