„Bezpečné jako v domě.“ Sam do okna zabušil kotníky prstů. „Tvrzené sklo.“
Rozložení trifidů kolem základny mělo všechny typické znaky. Těsně u plotu byli namačkaní, prověřovali ho svou silou. Určitě v hloubi svých botanických mozků – pokud samozřejmě něco takového měli – doufali, že společným tlakem se jim podaří dráty prolomit. Ale čím víc se člověk od plotu vzdaloval, tím byly rozestupy mezi rostlinami větší. Tito jedinci, kteří byli na okraji, možná měli v trifidích armádách roli záloh nebo hlídek. Jistě, v těchto dnech se sotva dalo najít místo, které by bylo úplně bez trifidů. Když se vozidlo valilo otevřenou krajinou, tu a tam jsem zahlédl osamoceného trifida. Většinou se nehýbali. Když se však vozidlo přiblížilo a oni ,zaslechli‘ hřmot jeho motoru, přešlápli na svých krátkých nohách, aby se mohli natočit za zdrojem zvuku. Rozhodně vypadali jako dravci, kteří sledují, jak je míjí jejich kořist.