Usmál se. „Tedy, nemůžu říct, že bych vám to měl za zlé. Asi bych byl taky naštvaný a nechtěl nikomu podávat ruku.“ Hlas byl stejně jasný a přátelský jako jeho modré oči. „Cítíte se dobře? Žádné křeče nebo nevolnost?“
Zavrtěl jsem hlavou. „Cítím se docela dobře… vzhledem k okolnostem,“ promluvil jsem trochu odměřeně.
„Fajn, fajn. No tak, Jazmay.“ Uvolněně se na dívku usmál. „Nevím, co si myslí pan Masen o tom, že na něho míříš samopalem, ale mě to trochu znervózňuje…“ Otočil se ke mně. „Tak. Vy se na mě nevrhnete ani neutečete, že ne? Ne. Ovšemže ne. Jazmay, dej pryč tu věc a raději nahoď starýho Jumba, buď tak hodná.“