Sam Dymes se na mě usmál. „Tohle ty prašivý kytky na rozdíl od nás nemají. Oheň. Nádherný oheň!“ Dopřál jim ještě jednu dávku. Spousta trifidů začala připomínat starozákonní hořící keře. Sam zvolal: „Ti prevíti jsou čím dál chytřejší. Pár jich spálíte, ale ostatní se vám vyhnou.“
Pomalé vozidlo drtilo kouřící pozůstatky trifidů zasažených plamenometem. Přestože jich byly tisíce, ostatní rostliny se už nesnažily dostat před vozidlo. Několika se přesto podařilo vymrštit žahadla proti skleněným oknům, když jsme je míjeli, a otisknout tam charakteristickou jedovou stopu.