„Byli byste všichni tak laskaví a vyhrnuli si rukávy?“ zeptal jsem se. Všichni uposlechli.
Otec povytáhl obočí. „To je to poslední překvapení, které jsi na mé chtěl vytáhnout?“
S úsměvem jsem přikývl. „Ano.“ Také jsem si vyhrnul rukáv. „Ryder Chee ten test dokončil teprve minulý týden. Ještě jej musíme vylepšit, aby bylo možné rychle a přesně otestovat všechny lidi na ostrově. Ale podařilo se mu přijít té věci na kloub.“
„Teď se ti opravdu podařilo probudit mou zvědavost,“ prohlásil otec. „Na co jsme konkrétně testováni?“
Ryder Chee přešel od jednoho k druhému. Christina mu nesla podnos, kde leželo na sterilizovaném papíru asi tucet jehel. Ryder Chee vzal jehlu a namočil hrot do narůžovělého roztoku ve skleněné ampulce. Potom velice metodicky všechny obešel a každého píchl do předloktí. Jehlu zahodil, vzal si další a zopakoval postup na dalším kandidátovi.
Díval jsem se na to maličké bodnutí na kůži. Chee mi řekl, že nebudu muset čekat dlouho. A měl pravdu. Bodnutí začalo svědit a pak pálit. Na ruce se mi objevila jediná jasně červená skvrna.
Otec se nedočkavě podíval na svou paži, Potom zavrtěl hlavou, skoro jako by byl zklamaný, že na jeho kůži se červená skvrna neobjevila. Ryder Chee si jeho ruku pozorně prohlédl. „Necítíte nic, Bille Masone?“
„Vůbec nic.“ Otec se tvářil nechápavě.
Ryder Chee spokojeně přikývl. Potom se zeptal: „Je v Anglii ještě mnoho trifidů, Bille Masene?“
„To bych řekl, že je. Celý ostrov je jimi zamořený. Proč?“
„Protože kdybyste chtěl,“ řekl otci Chee, „mohl byste si tam udělat výlet. A chodit mezi trifidy.“
Otec se zatvářil ohromeně. „Chcete říct, že podle toho testu jsem imunní?“
„Píchl jsem vás do kůže jehlou namočenou do slabého roztoku jedu té rostliny. Nenastala žádná reakce. Proto vám trifidi nemohou ublížit. Ale totéž nemohu říct o vašem synovi. Jemu trifidi ublížit mohou.“