Tuesday, March 16, 2010

kniha-Prstenec kolem slunce

Jako obyčejně byl hladomor v Číně a další jako obvyk¬le hrozil v Indii a americký Kongres debatoval v přísně osobní a politické linii, komu by měli pomoci a jak a jestli by vůbec měli někomu pomáhat.
Provalilo se to v ranních novinách. V jakési zapadlé laboratoři byla úspěšně provedena syntéza karbohydrátů. V příběhu se nemluvilo o tom, že to byla zapadlá labora¬toř, to vyšlo najevo později. A o mnoho později se přišlo na to, že laboratoř byla jednou z těch, o kterých se před¬tím nemluvilo, a objevila se doslova přes noc. Stala se vůdčí silou v průmyslu. Vickers vzpomínal, že na samém začátku se kdekdo pokoušel útočit na tyto výrobce synte¬tických karbohydrátů faktem, že „vyletěli z noci.“
Nebyl to start z temnoty. Společnost sice mohla mít neobvyklé způsoby obchodování, ale byla tady, aby tu už zůstala. Několik dnů po počátečním oznámení laboratoř uvedla, že nehodlá svůj produkt prodávat, ale že ho po¬skytne lidem, kteří by ho mohli potřebovat – lidem, chá¬pejte, ne obyvatelům určitých zemí, ale lidem, kteří byli v tísni a nemohli si vydělat peníze potřebné na zakoupení nutných potravin. Nejenom hladovějícím, ale jednoduše podvyživeným, celé rozsáhlé části světové populace, kte¬rá nikdy skutečně nehladověla kvůli nedostatku jídla, ale která trpěla kvůli nemocem nebo handicapu, ať už fy¬zickému nebo mentálnímu, a nikdy neměla tolik, aby se najedla dosyta.
Jako kouzlem se v Indii, v Číně, ve Francii a v Anglii, v Itálii a na Novém Zélandu objevily kanceláře a chudí houfně přicházeli a nevraceli se nazpátek do svých domo¬vů. Byli takoví, o tom není pochyb, kteří využili situace, jen leželi a brali si jídlo, na které neměli žádný nárok, ale kanceláře, které se časem objevily všude, nevypadaly, že je to zajímá.
Karbohydráty samotné jako strava nestačily. Ale byly lepší než vůbec žádné jídlo a pro mnoho lidí podpora, kterou karbohydráty zdarma znamenaly, umožnila ušetřit nějaké penny a koupit si kousek masa, které předtím bylo na jejich stole dlouhé měsíce něčím cizím.
„Prověřili jsme karbohydráty,“ říkal Crawford, „a ne¬našli jsme o nic víc, kde bychom se mohli chytit, než předtím. Jak jsme se domnívali, karbohydráty nejsou vy¬ráběny – jednoduše existují. Jsou dopravovány do kance¬láří, kde se rozdávají, z několika skladišť a žádné z těchto skladišť není tak velké, aby obsahovalo zásoby na více než jeden nebo dva dny.
Nenašli jsme žádné továrny a nemohli jsme vystopovat dopravu – samozřejmě ze skladišť do distribučních míst ano, ale ne odkudkoli do skladišť. Je to jako stará historka od Hawthorna – o džbánu mléka, které nikdy nepřestane téct.“
„Možná byste se měli sami zúčastnit obchodu s kar¬bohydráty.“
„Dobrý nápad,“ řekl Crawford, „ale nevíme jak. Rádi bychom vyráběli věčná auta nebo také věčné žiletky, ale žádný z nás neví jak. Máme techniky a vědce, kteří na těch problémech pracují, a nejsou o nic blíže řešení než v den, kdy začali.“
„Co se stane, když budou lidé bez práce potřebovat více než jídlo?“ zeptal se Vickers. „Když jejich rodiny bu¬dou chodit v cárech a potřebovat oblečení? Co se stane, když budou vyhozeni na ulici?“
„Myslím, že na to mohu odpovědět. Přes noc se ob¬jeví nějaká jiná dobročinná organizace a bude opatřovat šaty a útočiště. Prodávají teď domy, pokoj za pět set, a to je méně, než potřebují na výplaty. Proč se jich nevzdat? Proč ne oblečení, které bude stát desetinu, dvacetinu to¬ho, co za něj platíme dnes? Řekněme oblek za pět dolarů. Nebo šaty za padesát centů.“
„Nemáte představu, co bude následovat?“
„Zkoušeli jsme to tipovat,“ odpověděl Crawford. „Vypočítali jsme, že rychle přijde auto, a přišlo. Pak jsme si mysleli, že by mohly následovat domy, a začali je prodá¬vat. Oblečení by mohlo být tou další věcí na trhu.“
„Jídlo, úkryt, doprava a oblékání,“ řekl Vickers. „Čty¬ři základní potřeby.“
„Také mají pohonné látky a energii,“ dodal Crawford. „Dost na to, aby přesunuli lidskou populaci do těch no¬vých domů na sluneční energii. Můžete z knih úplně vy¬škrtnout také energetický průmysl.“
„Ale kdo to je?“ zeptal se Vickers. „Řekl jste mi, že to nevíte. Ale musíte mít nějaký nápad, nějaké vědecké odhady.“
„Ani tušení. Máme seznam organizací a jejich sdru¬žení. Nemůžeme najít jednotlivé lidi, jsou tam jména, o kterých jsme nikdy neslyšeli.“
„Rusko?“

Labels: