Tuesday, October 07, 2008

Ale bude to znamenat víc než jen tohle. Asi tak během roku budou uzavřeny všechny automobilové závody a většina garáží a opraven; ocelářskému a sklářskému prů¬myslu to zasadí silný úder. Také výrobcům látek a možná také tuctu dalších průmyslových odvětví.
Žiletky na holení se nezdály tak důležité, ani žárovky, ani zapalovače, ale teď najednou byly. Tisíce mužů ztratí práci a přijdou domů a řeknou rodině: „Tak se věci mají. Po tolika letech nemám práci.“
Celá rodina bude dělat své každodenní věci v napja¬tém a hrozném tichu, v dusném ovzduší strachu, který nad nimi bude viset, a muž si koupí všechny noviny a bude studovat inzertní sloupky, potom půjde ven a bude chodit po ulicích a lidé v malých kamrlících nebo u psa¬cích stolů v okrajových čtvrtích budou před ním kroutit hlavami.
Nakonec muž půjde na jedno malé místo, které má nad dveřmi nápis ‘Karbohydráty, Inc.‘ a všourá se dovnitř s rozpaky dobrého pracovníka, který nemůže najít práci, a řekne: „Nemám příliš štěstí a peníze se tenčí. Je zázrak, že…“
Muž za přepážkou odvětí: „Ale jistě, jak velkou máte rodinu?“ Muž mu to řekne a ten, který bude sedět za přepážkou, napíše něco na kousek papíru a podá mu ho. „To okénko támhle,“ řekne. „Myslím, že je toho dost na to, aby vám to vystačilo na týden, ale jestli ne, určitě se sem vraťte, kdykoliv chcete.“
Muž vezme proužek papíru a pokusí se vyjádřit díky, ale muž z Karbohydrátu to lehce odmítne a řekne: „Podí¬vejte se, proto jsme tady. To je naše práce, pomáhat chla¬pům jako jste vy.“
Muž půjde k okénku a člověk za okénkem se podívá na proužek papíru a podá mu balíky. V jednom z balíků bude syntetická hmota, která chutná jako brambory a další bu¬de chutnat jako chléb a budou tam další, o kterých byste si pomysleli, že jíte obilí nebo hrách.
To se dělo už dřív a děje se to neustále.
Nebylo to jako podpora – ať je to jak chce, nemohli jste říci, že to bylo jako podpora. Tihle lidé od Karbo¬hydrátu vás nikdy neurazili, když jste přišli žádat o po¬moc. Zacházeli s vámi jako s platícím zákazníkem a po¬každé řekli, že byste měli přijít zase, a někdy, když jste to neudělali, šli jakoby okolo podívat se, co se stalo – jestli jste třeba nedostali práci nebo jste se nestyděli opět při¬jít. Pokud z vás vytáhli, že jste se styděl, sedli si a mluvili s vámi a předtím, než odešli, přiměli vás myslet si, že jste jim prokazovali laskavost, když jste si z jejich rukou brali karbohydráty.
Díky karbohydrátům miliony lidí v Indii a Číně, kteří by zemřeli, stále žili. Nyní tisíce těch, kdo ztratili práci, když automobilový průmysl zkrachoval a ocelářské závody omezily výrobu a opravny zavřely, chodili po stejné cestě do dveří se znamením karbohydrátu.
Automobilový průmysl bude muset zkolabovat. Nikdo si nebude kupovat jiná auta, když může přejít ulici a kou¬pit si takové, které vydrží navěky. Právě tak, když bylo možné v obchodě s vynálezy dostat věčnou žiletku, to¬várny na holící čepelky zkrachovaly. Stejná věc se stala výrobcům žárovek a zapalovačů a bylo možné, pomyslel si Vickers, že Věčné auto nebylo poslední, o čem od těchto výrobců uslyší, ať už jsou to kdokoli.