„To není moc, myslím, že bych se na to podíval.“
„Je to ta nejklasičtější věc, na kterou ses kdy podíval. Ten chlapík, co tady byl, jedním přijel a já si ho dobře prohlédl. Barva, jakou chceš. Spousta chrómu a nereza¬vějící oceli. Všechny součástky nejmodernější. A řízení… člověče, ta věc se řídí milionově. Ale musel bych si na to zvyknout. Šel jsem otevřít kapotu, abych se podíval na motor, a víš, ta kapota nešla otevřít. ‘Co tam děláte?‘ zeptal se mě ten chlápek a já mu řekl, že jsem se chtěl podívat na motor. ‘To nepotřebujete. Nikdy se nic ne¬porouchá. Nikdy se k tomu nebudete potřebovat dostat.‘ ‘Ale,‘ zeptal jsem se ho, ‘kde doléváte olej?‘ A víš, co mi odpověděl? ‘Nuže, pane,‘ řekl, ‘nenaléváte žádný olej. Do¬vnitř dáváte jenom benzín,‘ to mi řekl.
Budu jich mít asi zítra tak tucet,“ řekl Eb. „Bylo by pro tebe lepší, kdybys mi řekl, abych ti jedno schoval.“
Vickers potřásl hlavou. „Nemám moc peněz.“
„To je další věc. Ta společnost ti udělá dobrou cenu. Myslím, že bych ti mohl dát za ten tvůj vrak tisícovku.“
„Nestojí za tisíc, Ebe.“
„Vím, že ne. Ten chlápek řekl: ‘Dejte jim víc, než kolik stojí. Nestarejte se o to, co jim dáte. My vám to vynahra¬díme.‘ Nevypadá to jako chytrý způsob, jak dělat obcho¬dy, když nad tím tak přemýšlím, ale jestli chtějí fungovat takhle, neřeknu proti tomu ani slovo.“
„Budu se muset nad tím zamyslet.“
„Zbyde, abys zaplatil pět stovek. Jednoduše to pro tebe mohu udělat. Ten chlápek řekl, že to mám dělat jed¬noduše. Řekl, že je teď nezajímají tak moc peníze, jako to, aby dostali pár aut ven, aby jezdila po silnicích.“
„Nelíbí se mi to,“ nesouhlasil Vickers. „Tady se přes noc objeví společnost, prodává nové auto, a ještě ke všemu bez reklamy. Napadlo by tě, že o tom bude něco v novi¬nách. Kdybych já prodával nové auto, polepil bych zem reklamou… velké inzeráty v novinách, oznámení v tele¬vizi, billboardy na každé míli a tak.“
„Jistě. Také jsem nad tím přemýšlel. Řekl jsem, po¬dívejte, chlape, chcete, abych prodával tady to auto a jak ho mám prodat, když ho neinzerujete? A on povídá, že vypočítali, že auto je tak dobré, že každý bude překva¬pený, a řekne to dalším. Prohlásil, že neexistuje reklama, která by předčila slovní doporučení. Řekl, že radši ušetří peníze, které by dali do reklamy, a srazí dolů cenu auta. Řekl, že nebyl důvod nutit spotřebitele platit za reklamní kampaň.“
„Tomu nerozumím.“
„Takhle tě opravdu přesvědčí,“ připustil Eb. „Skupi¬na, která vyrábí Věčná auta, na to neutrácí peníze, to se klidně můžeš vsadit. A jestliže takhle nevyhazují peníze, představ si, co vyráběly všechny ostatní společnosti celá léta. Dát dvě nebo tři tisícovky za hromadu šrotu, která se rozpadne, když s ní podruhé vyjedeš ven? Nemrazí tě, když pomyslíš na peníze, které vydělávaly, co?“
„Až dostaneš ta auta,“ řekl Vickers. „Podívám se na ně. Možná při tom uděláme obchod.“
„Určitě. Buď si jistý, že uděláme. Říkal jsi, že jedeš do města?“
Vickers přikývl.
„Za chvíli sem přijede autobus. Chytneš ho na rohu u prodejny. Dostaneš se tam za pár hodin. Tihle chlápci jezdí opravdu dobře.“
„Myslím, že bych mohl jít na autobus. To mě nikdy předtím nenapadlo.“